Být jako mí bratři

20. 2. 2017 9:02
Rubrika: trocha poezie

Probouzím se každé ráno na tom samém místě,

rozhlížím se kolem sebe, ne však sebejistě;

Všichni kolem mě jsou jiní, zdají se být lepší,

kéž bych moh být jako oni, kéž bych já byl větší.

 

Vedle mne jest den ode dne nejbližší mi vzhledem,

avšak zvukem krásnějším jest, to poznám s nadhledem;

Je to bratr, který od všech liší se svým hlasem,

unikátní jako on je i já chci být časem.

 

Vedle něj však silnější snad, bratr, jenž se liší,

stavbou těla od nás obou, i když zdá se tišší;

I přesto, že čas od času zlomené má srdce,

uzdraví ho a obnoví stvořitele ruce.

 

Rádi spolu zazpíváme i když jsme nejmladší,

já však tady štasten nejsem, jsem jako hlas ptačí;

Proto ptám se, stále doufám, v změnu svého bytí,

dřív než zhasne moje píseň, plamenem jímž svítí.

 

A co tak být jak dva bratři, jenž se mě snad straní,

ti jsou starší, vzdáleni však, jako hvězda ranní;

Krok za krokem, ruku v ruce melodie hrají,

kéž bych znal je, zpíval s nimi, snad mě rádi mají.

 

Na okraji, sebejistý, hluboký a smělý,

nejmilejší mému srdci jeho písně zněly;

Nade všema nejsilnější, pevný jako skála,

bratr jenž mi podobný je jako jeden z mála.

 

V něm já nejvíc vidím sebe, jako on bych chtěl být,

nebál bych se být sám sebou, začal bych si věřit;

Spolu s bratry melodii novou bychom hráli,

na největších scénách světa spolu věčně stáli.

 

A kdyby jsme nahrávali nějaké cédéčko,

řekněte mi, chyběl bych jim? Já malé Éčko.

 

 

       Někdy si připadám jako struna, vytvořená umělcem pro specifický účel a to přinášet radost, lásku a pokoj v překrásné harmonii, “Písni lásky.” Narodil jsem se na určitém místě a nemůžu změnit okolnosti svého života. Jako struna jsem na určitém místě, kde můj život dává smysl ve větším příběhu, i když ten smysl sám nevidím. Tak jako struna jsem jedinečný ale nejsem sám, jedinečný ale rovnocenný s ostatními.

       Někteří z nás ztráví celý život ve snaze být jednou z těch dalších strun. Mohl bych být silné, hluboké E, nebo jemné G, ale to by tam poté vždy něco chybělo, já. Mám určitou roli ve větší melodii, větším příběhu.

       A samozřejmě musím být naladěný. Jako se struna plně odevzdá hráči, tak i já se musím plně odevzdat tomu, kdo skrze mě, může zahrát píseň lásky. Musím se mu plně odevzdat a důvěřovat mu, věřit, že ví co dělá.

       A je pravdou, že si často připadám, že mě Bůh napíná víc než je mi příjemné, avšak nemůžu zapomenout, že on je stvořitel i umělec, nejvyšší skladatel. On mě zná a miluje, jsem jeho uměleckým dílem. On mě nikdy nezklame. Neboť kytara bez strun by byla prázdným místem, zvukem bez melodie. Svět bez nás by byl prázdným místem, místem bez lásky, bez Boha.

       Nechme se tedy použít jako nástroj lásky, odevzdejme se Bohu at může skrze nás a s námi přinést píseň lásky, radosti a pokoje do každého srdce. Hrajme v harmonii.

 

Zobrazeno 730×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz